Web 2.0 a blogy

S vývojem zobrazovacích technologií a levného broadbandového přístupu se rozvíjely i technologie a standardy pro zobrazování webového obsahu. Prvotní neúspěch DHTML, které bylo založené na kaskádových stylech CSS (cascading style sheets) a skriptovacím jazyce Javascript, byl zřejmě způsoben zuřící válkou browserů. Pro nestandardní interpretace jazyků bylo nutné (a doposud je) optimalizovat webové zdroje pro různé typy prohlížečů. Uživatelé zároveň chtěli něco víc než blikající nadpisy. V té době se také masivně rozšířila technologie Flash od firmy Macromedia (dnes Adobe).

Pro tyto zdroje, které se v mnohém dokázaly chovat jako běžné aplikace spustitelné na PC, se vžilo pojmenování Rich Internet Applications (RIA). Ale zřejmě to, že je nutné pro zobrazení flashových aplikací instalovat speciální zásuvný modul a že pro vývoj těchto aplikací je nutné vlastnit placenou licenci, zapříčinilo, že Flash byl vždy vnímán jako pouze doplňkový (chcete-li okrášlující či prezentační) prvek na klasických HTML stránkách. Určitá nevýhoda Flashe se také objevila v nesnadné portaci zásuvného modulu na jiná zařízení než klasické prohlížeče na PC (mobilní telefony, PDA). Další technologie, které nebyly příliš úspěšné, jsou aplety napsané v jazyce Java a ActiveX společnosti Microsoft (Loosley, 2006).

Svou roli také zřejmě sehrál vznik open source projektu Mozilla. V roce 1998 jej založil Netscape po krachu svého prohlížeče Netscape Navigator, kdy uvolnil převážnou část zdrojových kódů (které ovšem byly později zcela přepsány). Start projektu Firefox přinesl značné oživení obecného povědomí o W3C standardech. Odborná veřejnost se začala více zajímat, jak jsou jejich stránky zobrazovány. Přibližně ve stejné době zveřejnila skupina W3C jazyk HTML 4.01 a hlavně XHTML, který byl reformulací HTML jazyka za použití XML.

Nic z toho ovšem nespustilo revoluci¹, o které jsme v předchozích kapitolách mluvili jako o Web as Platform. Tím bylo až, jak říká O’Reilly, spuštění dvou aplikací společností Google: Gmail a Google Maps (O’Reilly, 2005b). V těchto aplikacích byl, krom tradičního HTML, spojen jazyk Javascript (na straně klienta) a jazyk XML (na straně serveru). Jazyk Javascript se používá v asynchronním módu pro načítání částí stránky. Tím byla v podstatě poprvé použita sada technologií označená jako Asynchronous Javascript + XML – zkráceně AJAX. Zmíněným asynchronním přístupem se značně snížila doba odezvy RIA aplikací:

• informace jsou načítány ze serveru s předpokladem dalších možných požadavků uživatele (například načítání okolních čtverců zobrazené mapy, aby byl pohyb myší ve všech směrech plynulý),
• prvky na stránce mohou být překresleny po částech namísto nutnosti nového načtení celé stránky,
• vstupy od uživatele je možné serveru posílat v předem zvalidovaných dávkách (validace probíhá pomocí Javascriptu již na straně klienta),
• odezvy na některé vstupy uživatele mohou být generovány bez komunikace se serverem,
• data, která už jednou byla zpracována serverem, mohou být uložena na straně klienta pro pozdější použití.