Web jako platforma (Web as Platform) byl původně obchodní model navržený společností Netscape, jednou z typických společností, které ovlivňovaly vývoj internetu v době Webu 1.0. Netscape se snažila se svým (tenkrát velmi používaným) prohlížečem převzít kontrolu nad tím, jaký obsah a aplikace budou uživatelé používat při navigaci internetem – stejně tak, jako měl Microsoft pod kontrolou PC trh desktopových aplikací. Jejich „webtop“ měl nahradit klasickou uživatelskou „plochu“ (desktop), kterou nabízel operační systém. Tento „webtop“ by nabízel informace a aplikace od poskytovatelů obsahu, kteří by si nakoupili vysokorychlostní servery od společnosti Netscape.
O’Reilly dává do kontrastu k tomuto modelu přístup společnosti Google. Ta začala nabízet nativní webové aplikace poskytované jako službu zákazníkům, platícím jak přímo, tak nepřímo. Google je také jasná ukázka přístupu „věčné betaverze – perpetual beta“ – jeho aplikace nemají žádné pevné verzování nebo pravidelné vydávání a jejich funkcionality jsou aktualizované průběžně. Takový druh aplikací nevyžaduje portování na jiné systémové platformy a díky webovému prostředí nevyžaduje ani klasickou distribuci ve formě instalačních souborů, jak je známe u tradičních desktopových softwarů.
Někteří vizionáři si dokonce myslí, že by časem bylo možné programové vybavení instalované na dnešních PC zcela nahradit právě webovými aplikacemi (Antoš, 2007b).
Zčásti je tento proces přesunu práce z desktopu na web viditelný již dnes, například balík kancelářských aplikací Google Docs and Spreadsheets (s mnohými alternativami), sada nástrojů Microsoft Live nebo nedávno uvedený „webový Photoshop“ společnosti Adobe na úpravu fotografií. Byl by to v jistém slova smyslu návrat k tenkým klientům a terminálům. Kritici často namítají, že provozovat na webu plnohodnotné aplikace s množstvím funkcionalit, jak je známe z desktopů, není možné. Novátorská firma 37signals však dokazuje, že ne vždy je podstatné nabídnout plnou sadu funkcionalit. Na základě výzkumů postupů, které lidé při práci nejvíce používají, nabízí aplikace, které „dělají přesně to, co potřebujete, a nic navíc“.1
O’Reilly dále říká, že v minulosti Microsoft dokázal vítězit nad svými rivaly právě svou platformou – při masovém nasazení Windows nebylo nic jednoduššího než naprogramovat balík kancelářských aplikací tak, aby fungoval v dokonalé symbióze s operačním systémem. Stejný příklad bychom mohli najít i na poli internetových prohlížečů, kde celkové zakomponování do operačního systému bylo ještě markantnější (viz princip „uzamčení“ v kapitole o síťových efektech). V dnešní době se ale střet neodehrává mezi aplikacemi na platformě operačního systému (aplikace vs. konkurenční aplikace), ale o jednu úroveň výš – tedy přímo mezi platformami (operační systém vs. web jako dvě platformy). S tím také souvisí, že internet a www už nejsou pouze doménou osobních počítačů, silnými hráči se stávají také mobilní telefony, PDA nebo konzole2 s vlastními operačními systémy. A cílem je, aby uživatelé, díky webovým aplikacím běžícím pouze v prohlížeči, nepoznali rozdíl, ať už pracují na svém osobním počítači nebo mobilním telefonu. To bude vyžadovat větší důraz na dodržování standardů jak na straně webu, tak na straně klientů, což dnes rozhodně není pravidlem. Jako důsledek této nedisciplinovanosti uveďme příklad velmi časté rozdílné interpretace kaskádových stylů u dnešních prohlížečů. Více se problému budeme věnovat v kapitolách o technologiích.
- Zde by autor doporučil zhlédnout záznam přednášky „The Story of Ribbon“ z vývojářské konference Microsoftu, ve které je vysvětleno, co vedlo ke změně uživatelského rozhraní v balíku MS Office 2007. Bylo to zjištění, že největší masa uživatelů používá pouze základní funkcionality. ↩
- Či domácí spotřebiče ↩