Archiv tagů api

Vytváření sociálních sítí

Základním prvkem aplikací, které podporují vznik virtuálních sociálních sítí, je vznik veřejného nebo částečně veřejného uživatelského profilu, se kterým je svázán seznam jiných uživatelů s nějakým spojením na majitele profilu – tzv. Přátelé1. Tento seznam Přátel je viditelný i pro ostatní uživatele, kterým nabízí možnost ho procházet a zkoumat sociální spojení daného uživatele (Boyd, 2007). Ačkoliv původní myšlenka je zobrazení sociální sítě Přátel v přímé spojitosti s uživatelem, další přidanou hodnotu nabízejí tyto aplikace ve spojení s umělou inteligencí, pomocí které bývají na základě podobnosti dat, která se váží k profilu, vyhodnocována možná nová spojení na Přátele s podobnou charakteristikou (viz doporučující systém v popisu služby Last.fm).

Většina systémů nabízí vnitřně možnost zasílání zpráv jiným uživatelům či vkládání delších příspěvků v podobě blogů či žurnálů. Uživatelé tak nejsou nuceni používat žádné jiné prostředky pro komunikaci. Zprávy či příspěvky jiných se zobrazují po přihlášení v rámci profilu, který slouží jako komunikační portál.

Bližší popis „velkých“ služeb, jako jsou MySpace, Friendster či Facebook je mimo rozsah této práce, jistě by si zasloužily hlubší analýzu v podobě navazující práce hlavně z hlediska sociologického. Jednotlivé aspekty využití sociálních sítí v rámci speciálních aplikací budou popisovány v kapitole s popisem Web 2.0 aplikací (zejména Last.fm). Pro představu uvedu pouze základní popis dvou základních služeb, a sice MySpace a Facebook.

MySpace
Služba MySpace byla spuštěna v roce 2003, od roku 2005 ji vlastní společnost Fox Broadcasting. Podle údajů z Wikipedie patří mezi pět nejvíce navštěvovaných sídel na celém světě. Značnou popularitu si vydobyla, zvláště v ČR, částí zaměřenou na hudbu. Po přihlášení do této části má každý možnost vložit do systému několik mp3 souborů, které se stanou součástí jeho profilu. V mnoha případech zde bývají uveřejňovány zatím nevydané písně, takže uživatelé mají možnost „nahlédnout muzikantům přímo do kuchyně“. Další informační hodnotu má kalendář plánovaných akcí, kterých se hudebník zúčastní. Uživatel nemusí být nutně pouze fyzická osoba, takže jsou nabízeny profily kapel a klubů. Systém je též částečně otevřen pro zásuvné moduly třetích stran (API), takže stránku lze obohatit například o seznam skladeb prodávaných mp3 obchodem s možností přímého nákupu.

Kontroverzní vlastností je možnost personalizovat vzhled profilu pomocí HTML a kaskádových stylů. Autor této práce se například kvůli této vlastnosti aplikaci vyhýbá velkým obloukem. Není totiž výjimkou, že profilová stránka má při načítaní přes 1MB. O přístupnosti takových stránek pro speciální zařízení (čtečky pro nevidomé nebo i mobilní telefony) je lépe pomlčet.

Vlastností, která v důsledku může ohrozit i reálné vztahy mezi lidmi, je nutnost nějakým způsobem třídit Přátele. MySpace zobrazuje na hlavní profilové stránce výběr tzv. „Top“ Přátel a je nutné rozhodnout, kteří to budou. Nabízí se pak otázka, kdo je větší Přítel a kdo menší (Boyd, 2006b).

Facebook
Původní určení aplikace, která byla spuštěna v roce 2005, bylo vytváření sociálních akademických sítí. V roce 2006 byla otevřena pro širokou veřejnost. Oproti MySpace nabízí subjektivně lepší grafické rozhraní. Kromě základních vlastností jako vytváření hlavní skupiny Přátel má uživatel po registraci například možnost připojit se k sítím (networks) vztahujícím se k jeho osobě. Tak je například možné připojit se k síti (i bývalých) studentů Univerzity Karlovy nebo k síti svého zaměstnavatele. Tyto sítě mohou být v relaci s vytvářenými skupinami (groups, česky by asi znělo lépe klub), například „Jinonický bufet fan club“, který má v současné době kolem 450 členů.

Facebook sice nemá zcela otevřené API, ale nabízí vývojářům Facebook Framework, který mohou za pomoci speciálního jazyka použít k doprogramování nových součástí systému. Pro širší souvislosti lze nabídnout oslavný článek Davida Antoše na serveru Lupa (Antoš, 2007a).

  1. Jelikož povaha virtuálního přátelství je odlišná od skutečného, uvádí se většinou s velkým písmenem na začátku.

API a mash-upy

Mash-upy1 jsou webové aplikace, které kombinují data z více než jednoho zdroje pomocí rozhraní tak, aby vznikla určitá nová přidaná hodnota. Toto rozhraní – API (Application Programming Interface) poskytuje vývojářům sadu funkcí, které lze použít pro obsluhu aplikace jinými aplikacemi nebo službami.
Asi nejznámější ne-webové API jsou v prostředí Windows a jsou jakýmsi zjednodušením komunikace mezi tímto operačním systémem a aplikací. Základní úvaha je: Proč u každé aplikace programovat (navíc s chybami) zobrazení okna znova od začátku, pokud je (a má být) u všech vznikajících aplikací stejné. Namísto toho lze využít předpřipravenou funkci, kterou už někdo vytvořil dřív.

V prostředí webu začaly taková API poskytovat velké servery jako Google a Amazon, u nás začínají s poskytováním firmy Seznam a Atlas. Velmi kvalitní zdroj informací v tomto oboru je Programmable web – nabízí přehled hotových mash-upů, seznam jednotlivých API i možné scénáře užití.

Patrick Zandl uvádí ve svém článku velmi praktický způsob využití API mapového systému: Pokud potřebujete sledovat pohyb flotily svých vozidel, není nic snazšího, než je vybavit modulem pro vysílání GPS souřadnic a napsat pár řádek kódu, který zajistí zobrazení aktuální pozice vozidla na mapovém podkladu (Zandl, 2007).

Pro malé společnosti a jejich vývojáře je výhoda použití API jasná: Zřejmě by nikdy neměli kapacitu ani prostředky na vytvoření takových druhů aplikací, u kterých by jen náklady na zaplacení autorských licenčních poplatků například pro použití kartografických materiálů dokázaly výrazně převýšit jejich rozpočet. Pro velké společnosti jako Google je poskytování API také výhodné – je to pro ně reklama a svým způsobem i upevnění jejich silné pozice na trhu.

Odnoží klasických mash-upů jsou takzvané widgety (v pojetí společnosti Microsoft gadgety). To jsou jednoduché aplikace pro umístění informací (zdrojem dat není nutně web) na pracovní ploše operačního sytému pomocí speciální aplikace (Sidebar ve Windows Vista, Yahoo Widgets anebo Dashboard v MacOS) či v prostředí webu (například speciální widgetové šablony pro systém WordPress).

  1. Patrick Zandl tento pojem překládá jako Míchanice. Vzhledem ke slangové povaze toho slova se budeme držet raději originálu.

Identifikace a vyhledávání informací na blozích

Identifikace a vyhledávání informací na blozích
Při rychlosti, kterou se dokáže šířit informace blogosférou, je podstatná role speciálních vyhledávačů v blozích a aplikací pro „popularizaci obsahu“. Takových služeb je celá řada, proto si zkusme na příkladech alespoň popsat jejich základní funkcionality. Jednou pro všechny společnou je vytvoření seznamu populárních příspěvků v blogosféře, který informuje uživatele, o čem se aktuálně nejvíc píše. Takový druh aplikace se nazývá memetracker.
Jednoznačná výhoda speciálních vyhledávacích služeb je především v rychlém zaindexování obsahu. Běžné crawlery nespecializovaných vyhledávačů nenavštěvují webová sídla v pravidelných intervalech a nemusí zaindexovat všechny jejich stránky, takže nemohou ve výsledcích hledání nabídnout vždy aktuální informace.

Blogdex
Průkopníkem na tomto poli byl, dnes už nefunkční, Blogdex. V rámci univerzitního výzkumu byl navržen algoritmus, který vyhodnocoval blogové zdroje podle počtu citací jinými blogy a zároveň aktuálností těchto citací. Blogy byly indexovány automaticky pomocí crawleru. Výsledkem tohoto algoritmu byl zmíněný seznam, který sloužil blogerům jednak k ověření, jak si stojí jejich blog mezi jinými, ale také jako zdroj aktuálních témat a inspirace pro psaní vlastních příspěvků. Blogdex skončil v květnu 2006, přesto je dobré jej zmínit jako první aplikaci svého druhu.

Technorati
Velmi podobně funguje speciální vyhledávač Technorati, který již byl zmíněn v souvislosti s odhadem velikosti blogosféry o něco výše. Pro indexování blogových zdrojů využívá speciální funkcionalitu tzv. pingu. Jde o mechanizmus, pomocí kterého publikační systém upozorňuje indexační server, že byl uveřejněn nový příspěvek. Indexační server ihned po upozornění může příspěvek indexovat. Tím se snižuje doba, za kterou se příspěvky mohou objevit ve výsledcích vyhledávání. Vyhledávač Technorati nevyužívá pro indexaci samotné příspěvky, ale používá ke stažení informací agregační formáty RSS nebo ATOM.

Jednotlivé blogy jsou hodnoceny ze dvou hledisek. Z hlediska autority (Authority), což je počet ostatních blogů citujících blog (počet blogů, které odkazují na blog) za posledních šest měsíců. A s ohledem na pozici (Rank), což je počet blogů, které dělí blog od toho s nejvyšší autoritou. Tedy máme-li nejvyšší autoritu (nejvyšší číslo), máme i nejvyšší pozici (č. 1) (Carroll, 2007). Za pomoci těchto výpočtů je stanoveno pořadí Top 100 (nejlepších 100) dle jejich autority.

Pohybovat se můžeme v systému (mimo jiné) v rámci šesti základních kategorií (např. Technology), které se dále mohou dělit na podkategorie (např. Gadgets). Hledání je možné, krom fulltextu, přes tagy, které jsou automaticky převzaty ze zdroje nebo jsou zadávany uživateli. U tagů je k dispozici graf četnosti jejich výskytu za posledních třicet dní a seznam příbuzných tagů pro zpřesnění hledání. Výsledky lze řadit podle jejich čerstvosti nebo dle pozornosti jim věnované.

Technorati prošlo za rok 2007 několika bouřlivými změnami, které, subjektivně hodnoceno, celému systému neprospěly. Jednotlivé navigační stránky se znepřehlednily a uživatel není řádně informován, co si má vlastně v systému počít. Do ústraní také ustoupil ze všech indexovaných zdrojů generovaný tag cloud, jenž vypovídal velmi dobře o aktuálních trendech (nyní pouze seznam nejvíce hledaných pojmů). Křivka statistiky návštěvnosti vyhodnocovaná službou Alexa od začátku roku 2007 vytrvale klesá. 1
Technorati se na svých stránkách hlásí k podpoře otevřeného software a nabízí API s možností využití dat ze svého systému.

Digg
Memetracker Digg využívá k sestavení žebříčku populárních příspěvků vstupy od uživatelů. Každý uživatel má možnost vložit zajímavý odkaz na příspěvek, který se zařadí na Upcoming seznam, kde mají registrovaní uživatelé možnost hlasovat, zda chtějí zařadit odkaz do seznamu populárních odkazů. Tam je zařazen ve chvíli, kdy dosáhne určitého počtu hlasů. Při sestavování žebříčku je též brán ohled na dobu vzniku příspěvku, což znamená, že jako první v seznamu nemusí být nutně ten s největším počtem hlasů. V ČR funguje podobná služba linkuj.cz.

Jednotlivé odkazy jsou zařazovány dle typu (zprávy, videa, obrázky, podcasty) a pak do šesti základních kategorií s dalšími podkategoriemi a jsou zobrazeny ve formě tzv. článku (Article) s krátkým popisem a možností komentování. Digg je také sociální sítí, kde je možné vytvořit si seznam Přátel, jimi vložené odkazy se pak zobrazují zvýrazněně.

Digg dává možnost uživatelům hlasovat proti příspěvku (doslova pohřbít – Bury it). Jeho původní funkcí bylo jakési „samočištění“, aby se zamezilo vkládání spamu či nesmyslných odkazů. V kritice této služby bývá zmiňováno, že se objevuje klasický Long tail: malý počet uživatelů generuje nejvíc odkazů, které se objevují v populárním seznamu. Což v důsledku vede k jednostrannosti příspěvků. Projevuje se také princip „uzamčení“ (viz kapitola o sítových efektech), kdy se populární příspěvky stávají ještě populárnější.

Digg dává k dispozici otevřené API a sadu nástrojů pro hlasování přímo na straně blogu.

  1. Což nemusí být nutně důsledek změn na Technorati, ale kupříkladu toho, že se velké vyhledávací společnosti naučily lépe indexovat blogy.