Při hledání nějaké srozumitelné a vyčerpávající typologie blogů bohužel narážíme na problém neustálého vývoje tohoto typu média. První typologii nabídla v roce 2002 Rebecca Blood, která rozlišuje tři základní typy blogů ve vztahu k publikovaným příspěvkům: filtry (filters), osobní žurnály či deníky (personal journals) a zápisníky (notebooks). Filtry jsou ty, kde bloger „přefiltrovává“ odkazy na zajímavé zdroje internetu a uveřejňuje je. Povaha obsahu k osobě blogera je externí. Blogy s obsahem ve vztahu interním jsou pak osobní deníky, kde bloger popisuje denní události či zajímavosti svého života, případně vlastní zamyšlení. Zápisníky kombinují obě možnosti a jejich obsahem jsou převážně delší a úzce zaměřené eseje. Pro toto rozdělení je určující rok jeho vzniku, takže například vůbec nezahrnuje komunitní blogy, které se začaly objevovat až později.
Na definici Rebeccy Blood navazuje Sandeep Krishnamurthy, který rozděluje blogy do čtyř základních kategorií a jejich vztah zobrazuje pomocí kvadrantu, kde vertikální osa představuje povahu příspěvků ve vztahu blogu k osobě blogera a horizontální jejich vznik (Herring, 2004).
Obrázek 13 – Rozdělení blogů dle Krishnamurthyho
V prvním kvadrantu jsou klasické internetové deníčky, které píše jednotlivec sám o osobních tématech. V kvadrantu dva jsou blogy, kde může skupina odborníků blogovat o úzce zaměřeném tématu. Do třetího by spadal blog věnující se kupříkladu volbám do sněmovny psaný jedním autorem. A ve čtvrtém pak různé typy tematicky zaměřených magazínů udržovaných více autory. Ani tato definice neobsáhne vše, schází například korporátní blogy.
Zdá se, že kardinální problém je ve snaze o klasifikaci blogů dle obsahu, ale obsah může být de facto jakýkoliv. Zkusme vymezit blog jakožto médium sadou principů pro komunikaci mezi autory a čtenáři (uživateli, chcete-li) bez dalšího odlišení (zda je jeho obsah osobní, korporátní nebo kupříkladu vědecký). V dalších dvou kapitolách si nastíníme nejčastější případy, kde lze blog jako aplikaci použít.
Vložit komentář